Poetova chvilka zamyšlení...
Jaký smysl verše mají,
píše-li je básník zmatený,
ten, jemuž divné sny se zdají
a v noci pláče potají...
Proč poeta strachem zmítán
pije víno z hořkých úst,
proč se bojí, že už není vítán
v náruči štěstěných Múz...
Sám se modlí u oltáře,
pro svíčky, co jasně září;
slzy, co padaj do polštáře;
vzpomínky ve svém snáři..
Tělo už má z krve vína,
oči z plamene svic,
smutně se jimi dívá
na to, co nemá býti víc...
Dej mu, Múzo, dej mu náděj,
že hezké sny se vrátěj
a dej mu šanci psáti znova
ta milá a krásná slova...