Zázrak
Zázrak
Ráno modré slunečnice vítají s úsměvem,
když vláhu vpíjí čas
a rozdmýchává poslední vlnobití noci.
Do úzkých zve nás jitro, potutelně,
vždyť den není už ani “VČERA“ ani “ZÍTRA“
a láme vaz nejistotě.
Z čaje a suchých topinek jde vyčíst málo o touze
a pak se to přece stane,
když první automobiloví chodci rozsypou ticho.
Zázrak.