Za zimních večerů
Za zimních večerů
trávených v čajovně U sušeného štěstí
dole na náměstí
hřál jsem ti ruku
víc než ten čaj,
co jsme popíjeli.
Za zimních večerů
šeptaly sirky svoje „sbohem“ o stůl.
Nebylo málo hostů…
Hřála ´s mi ruku,
pil jsem ten čaj,
smutky pomíjely…
Svíčky zapálíš,
trochu unavená..
Až mi odpovíš
na mou otázku,
když jde o lásku…
Kdo první se začervená ?
Za zimních večerů
nešlo jen o doteky čajových růží.
Za zimních večerů
Ona i chladivý vánek mi hladili kůži…
Za zimních večerů…
(trávených v čajovně plné hostů)
Za zimních večerů…
(šeptaly sirky svoje „sbohem“ o stůl)