Lence
I.
Copak nevidíš že jsi jen loutka
nasazená figurka plnící účel
nástroj pro získání obdivu
někdy se na tebe tak moc zlobím
a chtěla bych zakřičet
hodně nahlas
abych tě vytrhla z mlžného opojení
ať se podíváš kolem sebe
svýma vlastníma očima
v hloubi duše vím
že křičím sama na sebe
na naivní stín mé minulosti
ve skrytu té zloby
se v klubíčku choulí soucit
kéž bys to dokázala vidět
dřív než já
vím že nejde jen tak
prohlédnout závoj lží a přetvářek
a tak jen čekám
s tíhou pozoruji
jak nosíš pod srdcem syna
se skoro stejným jménem
jako má ten můj
II.
Nosíš mé příjmení
a moje náušnice
moc bych ti přála
abys s tím vším
nemusela nést také
tu stejnou bolest
III.
Neznám tě
a přesto
v jediném pohledu do tvých očí
mihla se
zoufalá prosba o záchranu
možná to nebyla tůň
ale zrcadlo
snad se v nich zaleskl
jen odraz světa
zástupy a generace žen v podřízení
nebo jsem se dívala
na sebe samu
nebudu tě zachraňovat
protože vím
že tenhle příběh patří tobě
ale dveře raději nechám pootevřené
a když zavoláš o pomoc
uslyším tě