Cesta
Ševelení listí
prázdná rozcestí
studené ruce
přeplněné kaluže
ve kterých už není místo.
První i poslední
trápení
dozajista nezmění
ani horké Latte v kavárně
o půl páté
cesty v parku
zaváté
na jednu hromadu
v čekárně
na tvou pozornost
jsem stále pozadu.
Před zrcadlem
výraz plný pochopení
hezké cvičení
civím
na podlahu
kachlička rozbitá v rohu
kazí tu atmosféru
dosud nechápu co si žádá Bůh
ode mně
někdy cítím víc,
někdy míň
tvoji přítomnost
ale většinou
jsem sama.
Z rána káva
vonící jak to poslední
na tvém seznamu
splněných přání
někdy víc
někdy míň
ale stejně to nic nezachrání .