teplejší svět
hranice které se zdají nepřekročitelné jsou
bimodální
jako tvoje prsa
mezi nimi příkop, zbytky železobetonu
hrozba tetanovky ve čtvrtek v pět odpoledne
jód, otrávená sestřička
obrovská bublina v pítku která
uspokojivě žbluňkne po třetím kelímku vody
stejně jsme tam slezli
mezi obrovskými šedými hranoly
se propadneš do třech let spadaného listí
měkkého mechu
sladké vůně rozkladu
někdy musíš vážit cestu na okraj
zkoušet jak daleko od kmene tě větev ještě unese
sednout si do příkopu
to je to pravé místo pro šepot
nikde nikdo
já ještě nejsem a ty zrovna zjišťuješ že přestáváš být
ve stínu polorozpadlého posedu to řekni do ticha
polohlasem, poločlověče
některé radosti jsou jako kopnutí do břicha
jako blesk z čistého nebe