V dešti
Kráčíš cestou lemovanou stromořadím.
Teplý déšť tě svléká z šatů,
blesk sem tam osvětluje cestu.
Po třešních se povaluje v puse pár pecek.
Šup s nimi mezi prsty.
Pic, málem sama sobě vystřelíš oko.
Au, jsem blbá, takhle blbnout.
Šaty, to, cosi promoklého tíží, hřeje.
Rána hromu po proběhlé klikatici.
Sednout pod altán?
Nebo šupky dupky domů.
Ne, bude to čvachtatavá chůze.
Šaty tak do pračky.
Nejradeji by jsi se svlékla už cestou,
tvůj stud ti brání.
Až zaklapnou dveře, hned vše dolů a šup pod sprchu.
Pak do peřin.
Bylo toho dost.