Vnímání
Odkráčel stín
Když soumrak se snes.
Nebyl kněz ve své vážnosti.
Nočním krajem naslouchaje zpěvu
Těch co vička jim spánek
nezavřel.
Kvákání žab a to kuňk,kuňk ,kuněk žlutobřichých.
Smáčel svá horká chodidla v potoce
co se do rybníka vléval.
Shluk květů třezalek se sléval.
Jitrocel voněl tak výrazně
dík šeptá altánu co nabit usednutí.
V dálce se mihotaly blesky
ale hrom nedozněl
byla příliš daleko ta bouře.
Snad chtěl být zmáčen deštěm?
Nevěděl sám.
V altánu klid,jen srnka doprovázena svou ratolesti
nevšimla si.
Žasl jen lehce skřípl zuby,hvězd nebylo.
Horka noc.domů?
Deci bílého a jen tak si lebedit.
Rozjímat.
Myšlenky šly tak napřed.
Jen se odhodlat ,vstát,potkat pár nočních
tvorů.
Ale ono se nechce.
Ta noc je tak krásně mlčenlivá.