ráno
řítí se ráno v levé dráze
jak akrobati na provaze
tak trochu v křeči z věcí příštích
neurony jako biče sviští
krev kape, kolo klape, sněží
co dokape, pochopí stěží
že jsme jen lístky kopretiny
má mě rád, nemá, kdo je jiný?
a ozubená kolečka si
sotva povšimnou vnější krásy
když v stálém rytmu, v kluzkém čase
dokola krouží k světa spáse