podavač citů
podavač citů
koláž a černá tuš
ano
Tvýma rukama prochází vůně prastarého dřeva
Lilith Eva had
večerní chlad od potoka
nejdeš obejít přes roh farní zahrady
vstoupíš do ženy jako tajemství zpovědnice
až zpívá marný přísahy
vím
kde mají hnízdo černí čápi
kde tma drápy trhá svědomí na ocún a hřích
trápím se
ženy sní o dekách z alpaky
úžeji přitažených přes hrdlo neurčita
červeně rozpité korále kun
řekls mi
už nepřijdeš
byl únor
mrzlo šedivou barvou
u nor bez zapálených svíček vší té všivé poezie
mrzlo potichu
zvláštní bolestí
fotím stíny jejich chuť
vykládal jsi o mámě "umřela cizí vinou nestihla být stará"
seděla jsem na židli
mlčela jsem tě
jde plakat mráz?
jde plakat že žiješ?
jde plakat muž? chvíle
ach kohoutku můj jarabý co ránem pěješ písně prokousnutým hrdlem surového hedvábí
o vlastní nesmrtelnosti
druhý den ráno ležela u cesty
ztracená čepice páchnoucí močí potulných kocourů
čepice pro couru
obětní úžiny dějin zabalený v boží milosti s oteklýma očima
pod jabloní
Chrobalivé padají dřív
hnijou
víš to
a stejně se ohneš
tak jako vloni pod jabloní /ránem nahá/
otřeš rukou hlínu
vidíš své chlastem zdevastované tělo /yellow yellow submarine/
po bradě ti teče šťáva
začneš se smát
a nejde to zastavit
"Dupuytrenova kontraktura, zvláštní, levá ruka, prostředníček, mívají ji obvykle diabetici a alkoholici."
"Pak jsem alkoholik."
podavač citů
Mlčíš všechny ty šelmy co
pod nocí trhají syrové maso
kdybych uměla výt jako vlk do větru který neznám
kdybych promluvila
urvali by obličej vzpomínek
smečka co zabije