Má procházka ranní
Duši to drtí
šeď a modř
v dáli zlatavé pole leskne se
a lesy
jako když děti vezmou si progressa
a hned srdce jim zaplesá
ve školce, ve škole, v domově důchodců
-- v tomto betonovém pralese --
A východ slunce
tak hořkosladkokyselý
škaredý
a přesto krásný
brzká ranní procházka tvé srdce zacelí
a nepůjde ti spaní
jako slunci krajiny zlacení
i když to bude tvoje přání
-- bez mraků nebe --
a k tomu tvoje zmatení
-- slunečnice na polštáři --
snad nemáš ráda jenom sebe