Zhasínání
Rád čítávám v posteli
v teplém lampy světle,
tam se blahem tetelím,
že jsem pěkně v teple.
Lože mé, toť jediné,
co mě tady hřeje,
žena zabalená v peřině
chladem ke mně zeje.
Leží, leží vedle mě,
odpočívá v lihu.
Já beze slov a tajemně
třímám v ruce knihu.
Básně mi známí vrátili,
co je mám moc rád.
Přečetl jsem je za chvíli
a pak zatoužil jsem spát.
Tak jsem řekl ženě:
"Tak už zhasni, ženo."
Zatvářila se ublíženě.
Zhasla.
A nechala rozsvíceno.