Pouhý to okamžik
Pouhý to okamžik a přece, tak zvláštní
Ve stereotypním stereotypu žiju
miluju, svlékám, trápím
spoustu krásných nahých žen
Žel
po žádné z nich jsem netoužil
tak, jako po ní
Jen, pouhý okamžik a přece, tak zvláštní
Déšť bubnoval do oken
já slyšel, že slyším melodii všech melodií
symfonii o lásce
Tušil, věděl jsem
Že, ten den přijde
musí
Že, ji jednou potkám
musím
Stála tam sama
v dálce
v ruce deštník
krátkou sukni a to velice
víc než, se patří
sluší
Jí to
a mě
bylo líto
že, ten vytoužený okamžik přišel
Je tady
a já přešel kolem ní, bez jediného ohlédnutí