A přesto...
*
Povídám si často s květinami
o hanbě
i o samotě
o stoprocentních všednostech
že pustila jsem paní sednout
pozdravila v nemocnici
nakrmila holuby
a nechtěla jsem poděkovat
za ztracenou intimitu
chtěla jsem být sobecká
říkat
že snaha nemá smysl
při myšlence
že ta paní opět stojí v autobuse
těžce oddechuje
že děti s rakovinou
zas vezmou lůžka z oběhu
a nebe bude naříkat
pláčem
nechtěných ptáků
kteří dokroužili
nade mnou
a květinami
které se cítí samy
o mnoho víc než já
a přesto
kvetou…
*