A přesto...

*
Povídám si často s květinami
o hanbě
i o samotě

o stoprocentních všednostech

že pustila jsem paní sednout
pozdravila v nemocnici
nakrmila holuby

a nechtěla jsem poděkovat
za ztracenou intimitu

chtěla jsem být sobecká
říkat
že snaha nemá smysl

při myšlence

že ta paní opět stojí v autobuse
těžce oddechuje

že děti s rakovinou
zas vezmou lůžka z oběhu

a nebe bude naříkat
pláčem
nechtěných ptáků

kteří dokroužili

nade mnou
a květinami

které se cítí samy
o mnoho víc než já

a přesto

kvetou…
*

www.psanci.cz