Štěstí pro Popelku II
Kde jsi zůstal Martine
se svou herkou
co od kopyt se jí práší
sněhové vločky jako pro Popelku
A tak procházím se jen listím
co ztratilo svou veselou barvu
a nacházím tři oříšky
Bože, to je štěstí !
Rozlousknu první
však vysypala se z něj naše slova
a zmizela než dopadla k zemi
jen já vím že nenajdu je znova
Rozlousknu druhý
a mezi prsty proklouzla mi něha
co vzlétla kamsi asi k nebi
a ruka má už ji nezachytí
Rozlousknu třetí - už strachy
a tam dvě jádra shnilá
Co s nima
A tak je odhazuji
A v kupě listí hrabu
hledám znovu pohádku zasněženu
Bože , kde a kdo ? , když ne ty...
to jistí ...
Já hledám jenom štěstí