Dvoudenní
.
Písmenka vpitá do očí
- upřímně mi opile skotačí
v hlavě jen hnízdo vos s pocitovými právy
na bodnutí do srdce bez ohlášení
- usínají na důsledek inteligenčního chloroformu
Pár minut v posteli,
Zážitky do alb určitě nedoplní…ikdyž…
Pár minut za stolem a už byla půlnoc
V čepkách pod peřinou nosy už spí
A já přežívám sama svoji smrt v kbelíku čaje,
Co voní po špatných známkách
A taky tak trochu uhlíkem, alkaloidem a plynatou bezmocí…
Počítám prsty a pak taky hvězdy – přes žaluzie
- moje neochvějné vězení dobrého rána
Vzduch se chvěje a já cítím matno…
Pod očima vzduch,
Myšlenky jako hejno much
Taky to cítíš, hlavo?
židle mi úsměv kolíbá…
A zítřek, teda dnešek leží v rukách
MRTVÝ
.
.
.