Zuzka
Oči živé přívětivé
pod špičatým nosem malé rtíky
vyšpulené do úsměvu.
Otevřená náruč a dlaně,
které při obětí zádům sdělují
hřejivou něhu.
I kdyby jste vrahem byli
tomu kouzlu by jste se
sotva ubránily.
Postavou drobná
na cestách odolná
k dětem pokorná.
Nad životem neremcá
dálky a cesty ráda má.
Kilometry přitom
vločkami klidně zajídá.
Teď žije na Islandu
starostí má možná haldu
Ona to však prosvětluje
do tmy slunce vyčaruje.
Až pojede zas jednou kolem
neřeknu jí opět sbohem
nenechám jí zmizet zas
pokud přístav bude shánět
uvážu si kotvu za svůj pas.