Unaven
Když ráno oči otevřu
a pak uzřím další den,
na který hned zanevřu,
byť je pro mne smutkem jen
Pak dám do pohybu tělo
a ohlá záda narovnám.
Práce, víc než by se chtělo,
mě pošle zase někam tam.
Vodu chrstnu na svou tvář
a vůli svojí napínám.
A ať cokoliv mi tvrdí snář.
Já tenhle den už dobře znám.
Na sebemenší pohnutí
tělo odpovídá bolestí,
co zmizí jen když donutí
mě zalézt zpět do pelestí.
A pak vozit kamení
támle k věži pak hned zpět.
A nepřichází znamení,
co dává pauzu na oběd.
Na svá bedra beru
kdejakou povinnost.
A neznám, na mou věru,
tu sladkou nečinnost.
Večer v postel ulíhám
a struny harfy pohladím.
Prožitej den prolínám
jen ona mě nezradí.
Vím že dělám dobrou věc.
A nemám k tomu otázky,
ale samota je klec,
co dává smutku zakázky.
Tak něhu něčí pocítit.
Touze své dát zadost.
Krásné chvíle podnítit
a poznat krásnou radost.
E