My dva

Kdysi jsi řekl mi, abych žila,
na svojí cestě nespěchala už,
kolem se dívala a dýchala zhluboka.
Smál ses a povídal, že jsem moc milá.
Prý bys chtěl jednou být třeba můj muž.
Jak je to správně, do dne a do roka?

Jen nejlepší přítel jsi, pak už nic víc.
Zpíváš mi, tančíme, milujem smích.
Žijeme život co má jen líc.
Když najdeme rub, tak křik navždy ztich.
V zimě je smutno nám, v létě je hic.
Jestli to čteš, netřeba psát víc.

Bratrská láska - to není hřích!

Snad už jen tichounký a lehký vzdych.

www.psanci.cz