Sparta
Listí padalo a chladu vzduch byl plný
Když jednou sníh zaplavil zem
Jak vzdouvaly se povodňové vlny
Je v létě každý spokojen
tak každý klesl bez naděje v tichu
kdo na pláži den stráví
hnědá, rudá, skryla lidskou pýchu
nebylo vidět trávy
snáz tak nabodnout na trny
já slyšel tvoje: "Oui, je t'aime."
kusů přehrady teď ulice jsou plny
slunce však nedaruje sen
a z vrchu zhouby slyšet něco smíchu.
těm, co jej nevypráví
bosé nohy františkánských mnichů.
a kráčel podél Saavy.