Vrby ví
sám
v knajpě
ztratit azyl, azimut
růže v půllitru
kůže flekatá
ještě chvíli se mnou buď
barmanko koktejlu života
kebab při východu slunce
domů se nebát
vzít to přes hory
bez maček s potulnými psy
nachytat si hady na večeři
konzervu jako poslední rezervu
hladina se povzdechem rozčeří
pokropíš vemínka trochou semínka
zalezeš do vrboví, co to nikomu nepoví
pak
sám
v knajpě
ztratíš azimut k azylu
rozsviť ten maják
už sedlám vodní kobylu
ta vždycky domů trefí
holubice na kýlu