2. 2.
Šli jsme tmou a ty jsi svítil (baterkou)
nezřetelné obrysy
byly tam trámy a pavučiny
neumím napsat lásku.
ale vím
že tam byla
Scházíš mi
v krocích
a vlastně pořád
umět si z těla vyrvat snář
umět si vyrvat vnitřnosti
a hodit jako minci do klobouku potulného žebráka
(u Zdi nářků)
co jmenuje se čas