Polozapomenutá
Asi jsem
tvou kdysi oblíbenou knížkou
polozapomenutou
tou kterou stále nosíš
v kapsičce na prsou
snad voní dálkami
dětstvím
tou malou vískou na Moravě
odkud prý určitě jsem
jako vzpomínka
do které se vždy můžeš vrátit
prolistovat oblíbené pasáže
co snad už umíš nazpaměť
přivoníš k ní
a víčka spokojeně poklesnou
jenže
ve skutečnosti
bojíš se ji otevřít
bojíš se jí otevřít
snad ze strachu
abys jednoho dne nedočetl
poslední stránku
ze strachu
že už to nepůjde vrátit
inkoust osaměním vybledne
a tak listy dál vadnou
smutné a neprečtené
dál mě nosíš
v naprsní kapse na košili
oba dva trochu jsme
a trochu nejsme sami
víš
knihy chřadnou
když je nikdo nečte
stejně jako ženy
když nejsou
milovány