Anděl
Schoulená v koutě, schovaná nocí
tím černým pláštěm slunce
šeptá si pro sebe, cosi
Šeptá. Modlí se. Prosí.
Netuší, že není sama
Neslyší mé volání
Jsem její anděl - pro Krista Pána
Jsem ten, kdo ji ochrání
A pak ...
dalo by se říct, z ničeho nic
byl to jen okamžik, několik málo vteřin
dotkl jsem se jí svým peřím
Lehce a měkce, velice nesměle.
Někdy se lekne, někdy usměje
někdy po celém těle zachvěje.
A mně se chce víc
daleko víc
než můžou jen andělé.