Duch můj zas dotýká se nebe....
Duch můj zas dotýká se nebe,
rozkoše louku touží spást,
a v představách svých vidím Tebe
kráčet a srdce naše mást.
Oči Tvé nás jak perlorodky
pokladem svým teď obdaří
(pohledů Tvých!) a zrak Tvůj krotký
příslibem Lásky zazáří!
Kráčíš tak měkce, malá vílo,
pohybem lehce tanečním
dáš tušit, jak by krásné bylo,
držet Tvé tělo, tančit s ním...
A v srdci síla se již sbírá
k orkánu touhy, který nám
do ruda zbarví líčka bílá,
povznese k vášně výšinám...