Tak už i v tomto městě prší
ve tvých očích ospalé ráno
tak křehké
snad bych ti objetím rozdrtila kosti
polibkem tě zadusila
pláč dlažebních kostek pod oknem
ty mlčíš
má promočená slova se vsakují do polštáře
vím že je ještě brzy a město spí
ale postavila jsem nám dům
nikdy v něm nebudeme bydlet
Pořád prší.