Co tolik...
Zvědavost
v skulinách pocitu
co nenápadně
utírá si pot
ze svého těla
co rozechvěle
bouři vášní přivolá
ukliď svůj pocit
zameť svá slova
v probuzené naději
neříkej básně
bez myšlenky
miluj svůj stín
unaveně plazící
v hluku města
křičící bez odezvy
v koutku duše
se usmějí
nechápou
před zlobou
před stínem
všednosti
v křeči
Co tolik žaluje.