Manon
Má stará lásko z Arrasu
kolik jen básní jsem ti dal
a v každé z nich byl zimní bál
a dav, co se tvým šatům divil
- plný závistivý sál!
Jen z toho mála,
že jsem vedle tebe stál
a s každým dopisem zas chvíli tancoval
Jen z toho mála
- jak pianista hrál
Ty jsi zářila
a já se radoval.
Chtěl bych to na chvíli vrátit zpět
chtěl bych to odčinit, jen řekni mi čím
"...rád bych vás, madam,
pozval na parket.
Tak řekněte mi, drahá,
Zdali smím..."