Nicota
Marně hledím do mraků,
jež nebrání se větru,
obávám se náznaků,
že prohnilí jsme v nitru.
Marně hledím do mraků
a na křídlech chci letět v dáli,
vílo všech mých rozpaků,
proč jsme rozum nedostali?
Nevědomím bloudíme,
když jiskra ve tmě zhasíná,
zabíjíme city mé
i tvé
a spálená je krajina,
v níž mizí duší dvé.