Jsi hebká jak hřích...
Jsi hebká jako hřích, co rád bych s tebou spáchal,
záříš jak slunce, jež mám nad hlavou,
máš na rtech svých zas smích a žabák, co tu kvákal,
zmlkl před zraků krásou zelenou.
A ladnost laně znáši její pružnou chůzi,
oči tak něžné máš, v nich plane žár,
mně nádherná se zdáš, já snad i s peklem fůzi
uzavřu, neleká mne duše zmar.
Ty plavé vlasy tvé, co s dechem větru splynou
podobny medu, volně splývají,
já, drahé děvče mé, již netoužím mít jinou,
o tobě snívám, lásko, potají.
A nebrání nic nám, abychom šťastni byli
jak skřivánci pod modrou oblohou,
já rád tě mám, vášní tou srdce šílí,
beránci touhy mojí myslí jdou...