Že žije,je tolik k pláči.
Řekni kde je ticho,řekni kde je hlas
počítej nadějí co kolem pluje
vteřina světlo,to je v nás
že nikdy víc jen neroztaje
Mlčíme ve stínu stromu,
slyšíme vlastní dech
že vteřina se v ledu rozpouští
do nás proniká
jen na poušti
dívej se na druhý břeh
vidíš to světlo
vidíš slova
co znova
to srdce dál si tiká
jen věří tomu
Jen ty slova,těžko se rodí
únavou déšť se smáčí
když naděje pozdě chodí
že žije,je tolik k pláči.