Poselství v blátě
Byl jeden chlapec co své mysli se bál...
Žil mezi námi ale i přesto žil sám...
Nikdo ho nechápal a ani on sebe sám...
Jak končí ten příběh hned povím vám dál...
Bylo to na podzim v jeden pochmurný den...
Kdy chlapec se rozhodnul že začne žíti svůj sen...
Avšak sen nebyl sen...to noční byl Běs...
Horký pot polil ho a v duši zavlád mu Děs...
Z tyrkusu modré strachem stala se najednou Rez..
Mysl se zkalila tou jeho myšlenkou zlou...
Život je prý svině a taky není jen hrou...
S rozumem strach který v srdci on má...
Bitvu svou vede čeká jen kdy jeho rozum to vzdá...
Srdce a rozum spolu krutý svádějí boj...
Píchá ho na hrudi jako včel divokých Roj...
Tak popřejme chlapci ať silný má rozum...
At duši svou uchrání až přijde ten monzun...
A monzun přijde tak jako každičký rok...
Pro srdce krůček jen..Ale pro rozum už je to krok...
Přestává pršet a nad hlavou mraky se začínaj trhat...
Přišel čas kdy chlapec dál časem svým nechce už mrhat...
Tak z louže pochyb a zbytečných slov...
Do bahna pod sebou prstem napsal tenhleten sloh...
Aby si každý kdo bude v tom prachu si číst...
Mohl si nahlas a od srdce "Žil jsem" pro sebe říct...