Polední rozjímání nad balkánským salátem
Zamyšlen do rajčat krájím si fetu
a po Řecku se mi náramně stýská,
letos jsem doma, však ono je tu,
vidím a slyším ho docela zblízka.
Vidím ho nejenom v tisku a ve zprávách,
slyším ho v rozpravě o našem rozpočtu,
žasnu nad žvásty odleva doprava,
jak je to opravdu, nikde se nedočtu.
Poslouchám o lidech, co prý jsou vinní.
„Dobře jim lenochům, měli se zamyslit!“
Marně však přemýšlím, v čemže jsme jiní,
když věříme těm, co slibují nesmysly.
Řekové blahobyt prý projedli a propili,
co nahlas to říkali, ve volbách propadli
a my jsme ze stejných pohádek opilí,
když volíme ty, co zemi nám rozkradli.
Zamyšlen do rajčat krájím si fetu
a půjdu k rybníku nakrmit kachny,
nejsem však prognostik, třeba se pletu,
že za rok si vyměním už nové drachmy.