Pestrobarevná kopie mých tužeb
Vtiskni mi barevný obrázek
kamsi do mysli
ať vím že je den
Dnes všechno voní k zbláznění
Mám úkol
A tím je trýznit
A říká se že úkoly se mají
plnit dokonale
Jsi svět
Který nelze obeplout za
osmdesát dní
Jsi svět který
Nelze obeplout vůbec
Když procházím znovu touž cestou musím
přivonět ke květům
co kvetou už dva měsíce a stále voní stejně
A v tak strašných vůních nevidím
nic jiného než mámivý éther
na kapesníku který mi podáváš a přitom dobře víš
že to je starý trik (a takové zabírají nejčastěji)
Když potom uchopím do rukou tvou duši
není to zázrak
zázraky končí
všechno končí
A kočka v temné ulici se mi ovine okolo nohou
šmátrám za sebe ale je pryč
Daleko
A tak se to má stát
A jednou se to stane mně
A jednou se to stane tobě
Protože svět je jak má být
A já přemýšlm špatným směrem
Svět potřebuje ty
co přemýšlí špatným směrem
Ale i tak
jednou nebudu jednou nebudeš
všechny zábrany se rozpadnou a klíče od zahrad
vše bude jedno jedno
A ty víš
že mi není do pláče ani do smíchu
víš že je mi nicotno
protože vím jaké je
Tak podivně voní
A volky nevolky jde z něj strach
A strach nemá být
Svět je plný věcí co nemají být
Svět potřebuje věci co nemajá být
Ale pak přijde
den
minuta hodina vteřina okamžík ty
Protože já volím k tomu aby mě oživilo
to co mě zabíjí
Protože pak přijde
umlklé ticho
v roztroušených stínech okolo řeky
Poslední jasný paprsek
A svět co se dá obeplout
za 80 dní
A svět co
se dá obeplout
A žádná marnost
zatím
klid