Neviditelné zlo
Začíná tak nevinně,
ale mění se v každé vteřině.
Od dětství úsměv na tváři,
dny a měsíce jsou ale lháři.
Nesmírná touha lidem pomoci
i nabalit na sebe nemoci.
Nikdy ses nebál, nestyděl
a udělal cos na očích uviděl.
Pořád někdo něco chtěl
a Ty si zachránil tolik těl.
Jen jedno tělo zhasínalo
i když to nikoho nezajímalo.
Navenek jakoby nic,
ale už nešlo dělat víc.
Duše prázdná, srdce krvácí
i Tvůj mozek na to doplácí.
Nikdo na to nikdy nepříjde,
protože ani slovo z úst Ti nevýjde.
Tohle se vydržet nedá,
když na Tebe úzkost sedá.
Nepomáhá sedativum ani láhev rumu,
tak zamykáš se do svého domu.
Bez spánku roky v kuse
a smrt na jazyku ve Tvé puse.
Necítíš hlavu ani břicho
a náhle přišlo divné ticho.
Už to nedáváš, nemůžeš to zvládnout,
tak musíš na život šáhnout.
Nemáš žádné obavy,
když Ti letí kulka do hlavy.