Změna pohledu
Dřív maličká holčička,
na svět dívala se blaze,
přes mlaďounká očička,
to šlo zatím bez nesnáze.
Volná byla, nic netrápilo dívku malou,
Proč by také mělo..?
Viděla jen krásu stálou,
ve všem, co se kolem dělo.
Netrvalo dlouho tomu,
z dítěte se stala žena.
Do světa lží a pomluv,
ve chvilce byla polapena..
Zase tam do bezstarostných,
čarokrásných let,
toužila se vrátit zpět.
Kdy nevěděla o těch lidech zlých,
co tu řídí tenhle svět.
,,Každý chce mít všechno,
mít to jenom pro sebe,
zavrhnout rodinu, přátele.
Proč ne, vždyť jemu samotnému je vesele.
Neříkalo se snad dřív,
že s poctivostí nejdál dojdeš?
Řídí se tím ještě někdo?
Ne, takového nenajdeš..
V klidu kráčí ulicí,
zloději a násilníci.
Dělají co chtějí si.
Udělejte něco, vy zbabělci!
Říkáte, že jste tady pro nás.
A když voláme o pomoc,
Jakobychom němý měli hlas,
přijdete zas jen žádat o výpomoc.
Pomstychtíví, falešní,
ulhaní a lstiví,
nenávistní, urážliví..
Přátelští? Jen kdyby.
Ani úsměvu se nedočkáš,
od nikoho z okolí,
Vždyť ten je zadarmo!
Vždyť vás nic nestojí!
Už nevydržím stále lhát,
že mě srdce nebolí.
Když se kouknu kolem sebe,
nejradši bych vzala pistoli..
A...
Ne, nechtěla bych ublížit jiným,
ať si žijí tady dál,
jestli spokojeni jsou, tak prosím..
Však nebyla bych ten,
kdo život by bral.
Vzali si ho sami,
nemuseli býti tací.
Jsou to všechno pouhé ovce,
co za pastýřem vždy se vrací.
Aby dostali nažrat.
A aby přežili..
Zbytečně.
Stejně nikdy nežili.“
Tak slečna prochází se šerem,
myslí na to všechno kolem.
Má toho dost..
A když přecházela blízký most,
pohleděla dolů do tmavé řeky,
Pouze usmála se bezděky.
Vypadala odhodlaně.
Přišla k zábradlí, pak sedla si naň.
Posunula se pozvolně,
oči zavřela, zas cítila se volně..
Však za to zaplatila velkou daň.