Jarní okénko
Spatřil jsem
první sněhově bílé kvítky
rašící na trošce
ospalého slunečního svitu
jara, co vzrostlo
a zase uvadlo
Našel jsem
mimo zimu, podzim
při luně po nocích brečet
Jaro vstalo,
ale před zuřivou Moranou
zůstalo zděšené klečet
Přál jsem si, by
na pomoc vkročilo léto
horoucí, že by to zhatilo
však potkal jsem podzim
jež nepřestal slzit
a seznal jsem v podstatě
zhmotněnou Moranu
a jaro
že nepřijde brzy
Jaro, že nepřijde brzy...
-
kvetlo
však rychle pochřadlo