Pásmo
Arch papíru nedokáže pojmout
rozlišné tóniny mojí hlavy
srdce a všech těch tajemství
mezi biologií a duší,
které ovlivnily dnešní noc
sklenicí sladce nedozrálého vína
a prudce zrajících myšlenek
v objetí spícího města,
kde se rodí nejlepší nápady
probublávají životní pravdy
a ostych bloudí s bludičkami,
aby pokora nastolila vládu
neúnavným idejím,
každého mladého tvora,
co se už neumí skrývat
a jde ještě dál
až za hranice slov,
kde jen černočerná tma
umí pochopit svůj vlastní jekot
nemám ta správná slova!
Prostě nemám slov.
V obnaženosti krutší,
než milenka tančící milenci
než trapnost okamžiku
a proudění krve ve tváři
vzteku
šoku
nepochopení
hanby
a v neposlední řadě lásky
nic není dost.
Proboha, jen nic není dost
a všeho je přesně akorát,
nenasytnost smíšená
s díky.