Zasraná revoluce
Nedávno jsem nostalgicky pročítal své více jak třicet let staré parafráze na budovatelské básně a písně, které jsem, coby „mladý revolucionář“, četl podobně naladěným druhům z gymnázia. Jelikož ta díla zesměšňují něco, co se zesměšnilo samo, považoval jsem je za jaksi vyčpělá. O to více jsem byl překvapen, jak zajímavé to bylo seznámení pro moje děti. Není to sice nic originálního, ale napadl mě v tomto směru jakýsi autorský počin.
Autorem předlohy je Jan Noha, druhým autorem je tedy tehdy šestnáctiletý Jiří Turner.
A ještě jedna poznámka: při hledání originálu básně jsem si přečetl (do té doby jsem to neznal) životopis Jana Nohy a některé jeho neangažované básně. Dost možná to byl slušný člověk a dobrý básník. Bohužel jsem ho měl od tehdy dodnes jenom jako autora takovýchto děl. On je navíc napsal ve stejné době, jako podobná díla mnozí jiní slavní básníci. Před válkou byl Jan Noha vyloučen ze strany, když pravdivě informoval o Sovětském svazu. V padesátých letech jako ředitel tiskárny podporoval zakázané autory atd.
A pak se v tom světě vyznejte?
No nic.
Jak se to píše u těch starých filmů? Omluvte, prosím, sníženou kvalitu (zvuku)
Říjnová revoluce
Jan Noha
Rodiče moji neměli kde bydlet.
Boháči měli paláce.
My však už nikdy nepoznáme,
co je to býti bez práce!
V palácích jsou dnes ozdravovny,
pracovny našich závodů.
Z zítra pro chleba se půjdem
ta jako dneska pro vodu!
Kdo tohle všechno způsobil,
kdo podal chudým ruce?
Dělníci spolu s rolníky,
Říjnová revoluce!
Zasraná revoluce
Jiří Turner
Rodiče a děti spolu nechtějí bydlet,
bodláčím obrůstají vyvlastněné paláce,
už dneska jasně poznáváme,
kdo zbohatl pílí, a kdo bez práce.
V palácích jsou dnes polepšovny,
pro ty, co nepřišli k odvodu,
pro ty, co nechtějí být stejní,
seru vám na hry, na chleba, na vodu.
Kdo tohle všechno způsobil,
kdo s kým si dneska tiskne ruce,
bezduché stádo s partajníky.
Nás čeká jiná revoluce!