Osud
Osud se vkrádá do mých snů,
stíhá mě jako temný stín.
Noci už splývají do dnů
a já stále jen bdím.
Oči dokořán,
strachu odevzdán,
nechtě vědět, co přijde zas.
Přede mnou jen hluboký sráz.
Už není úniku,
krotím svou paniku.
Zavírám oči a usínám,
Navěky nesu se k výšinám.
Marné je utíkat a bát se,
vždy stane se, co stát má se.