Do tmy..
Do tmy
Mám zlomená křídla,
už dlouhý čas.
Nemohu létat.
A tak jen sedím,
anebo občas někam popojdu.
Není to daleko, kam můžu.
Není toho moc, co můžu.
Je to jako neviditelný ostnatý drát,
který je všude kolem mne
a bolestivě zraní,
jakmile se snažím projít skrz.
A tak už ani nezkouším,
kolik toho ještě vydržím.
Má, už tak raněná křídla,
jsou celá od krve,
z toho marného boje
a dalších zklamání tak,
jako moje duše.
A létat nemohu.
Přelétnout tu hranici,
která mě drží při zemi.
Tak už jen čekám.
Až se má křídla zhojí.
A budu moct uletět.
Čekám.. poníženě čekám..
Jak dlouho ještě?