Sotva mé oči procitnou
Sotva mé oči procitnou,
toužím tě lásko obejmout,
a sevřít pevně v náručí.
Ty dávno vaříš kávu, čaj,
raděj si se mnou lásko hraj
a chtěj, co srdce poručí.
Sotva vstanu z postele,
tážeš se mě vesele,
jaká byla noc a jaké sny?
Vážně ti už nevím, co bych lhal,
budík mi je z mysli vyklepal,
i kdyby byly úžasný.
Až když cestou do práce,
viděl jsem dívku usmát se,
idyla snů se vrátila.
Byl jsem řadou krásných žen,
bohatou láskou ukojen.
Jen tys tam nikde nebyla.