Vrať se, srdce, vrať se zpátky!
Vrať se, srdce, vrať se zpátky,
do těla i do pohádky
o Lásky něžném splynutí,
ne o té písni labutí,
co podvečerem smutně zněla,
když k sobě tiskla se dvě těla,
jak milenci to dělají,
pár retů pak se potají
líbal, snad už jen ze zvyku,
jak při posledním valčíku,
jenž na rozloučenou zní,
než-li navždy odezní
to něžných citů omámení,
a vše se náhle zcela změní,
jenom nezřetelných stop pár
zbývá tam po milencích dál...