já tiše stojím na nábreží
Nevěřím-to ta bolest je ve mně
střapatá noc...asi tu schází
pozdravy myšlenek
nekřičí lháři
jen černý racek..rohlík si nebere
jen něco v něm tak zazebe
A TO NEBE
prosí ODPUSTÍ
zlořády svého svědomí
únava dál se ztrácí
jen lovci a objeti
slova si vrací
v kapse plné slovíček
a lží
A LŽÍ
pustí tě nepochopí lháře
Tak dívej se mu do tváře
dychtivě počítáš
slova a hodiny
bezmocně vracejí
slova hrdiny
poztráceného snu..co tak v tobě
Asi Křičí...
že v tobě slova
se asi bezcitně křižují
ví lhář o co běží
Když stojí...stojí na nábřeží.