1. Republika
U velkého secesního domu
vidím přímo na chodníku,
tlustou lidí masu…
Tam mezi nimi, přímo uprostřed
sedí muž, rozedraný ret,
opuchlé oko, ve tvář vepsán led.
Že by jako žena vypadal,
tím si vskutku nejsem jist,
že hnusem ohrnoval by se pysk,
to už bych vyloženě lhal.
Před ním oděn dlouhým kabátem
sedí muž, vrtící se neklidem.
Tu všichni na malé slavnosti hučí,
snad by i pouštěli draky,
však moc nám tu ale fičí,
tak nezbývá, než mlátit dragy.
Ze všech stran lítý křik.
Tak tuhle republiku, stvořil Masaryk