Harmonickej průser
Sedim v parku kouřím změť nedopalků a poslouchám už napůl roladěnej flašinet,co hraje jakej byl před staletím svět. S každym tónem jinou ránu osudu,hraje přebubřelou ostudu protože i navoněná bída něcím zavání a tak poprosím ať zahrajou mi jednu na přání,kterou no přece tu mojí,nejsem jeden z těch co zubatý se bojí,každej tón je jako jedna do kolena a tak svíjím se na zemi a křičím makarena,a tak vyrušen z samoty nepadla mi tahle píseň do noty. A co ty až zahrajou ti tvoje harmonický trampoty?