Airbagy štěstí
Na polštářích
hrudníku chci spočinout.
Dřív, než stáří
nechá nás odpočinout.
Sklouznout po hedvábí
dívčího těla,
které sladce vábí,
jak v beznaději víra.
Ztroskotán na pohoří,
opitý bezmocí,
neřest se ctnosti dvoří,
mysl svépomocí svírá.
Splývat s červánky
v mozaiku odstínů.
Líbat na spánky,
střechy očních stínů,
orosit rty.
Líček vibrace
z propasti němých krás
zkouší vyvracet
dálky, co dělí nás
k šatům z myrty.
Marně skrývám
Achillovu patu.
Slzy smývám
prach z okvětních plátků.
Utrhnu květinu,
zkrátím jí život.
Pro jednu setinu
konám ničivost.
Kohout den oznámí
sedmkrát týdně.
Pravdivé poznání
dělá mi bídně.
Že nesnídáš mé ráno,
když je Ti odevzdáno!