Středa, pátek 13.
Vstát se nechce,
sen se zdál,
ale přesto musím,
škola nepočká.
Nestihnu se nasnídat,
nevadí, mám svačinu,
v novém bytě klíče nejsou,
pohled do zdcadla-zaboucnout!
V mysli se mi náhle zrodí,
pěněženka zeje prázdnotou,
po kapsách se najdou mince,
nevadí, to zvládnu!
V tašce jen penál,
papír, skalpel,
pak mě cosi uzemní:
nemám klíče a mě doma
v igelitce leží učení.
Do uší si pustím hudbu,
ta mi spraví náladu,
Na štěstí i Callta zjistil,
že neštěstí nosí střepy.
Ve škole bez sešitů
po papírech zápisy,
v počítačích zrovna zvoní:
"Test se bude psát!"
Panika mě zachvátila,
umím leda kulový,
z očí se mi řinou slzy,
na monitoru test,
"já to zvládnu!"
šeptávám si,
-beznaděj,
odešlu to napodruhé,
učitel má ze mě srandu,
bloncka s blbou náladou.
Děsí me,
že den jen začal,
na chodbě smím zakopnout,
rozplácnu se před třeťáky,
budou si mě pamatouvat....
- jenže ten den neskončil!