In the Fire - Prolog
Okolím se nesla hustá mlha a vyděšený křik. Jediné co byste dokázali zaostřit, by byl tenký zářivý plamínek ohně. Čím byste se přibližovali, tím by oheň sílil stejně jako křik, jekot, dokonce i pláč. Rozeznali byste desítky postav kolem ohně. A jednu v něm. Jenže to nevidíte, necítíte ani neslyšíte. To byste museli být mrtví.
„Vydej se nám! Děláš si to jenom horší,“ burácel silný mužský hlas, který se táhl dlouho ozvěnou. Jak je možné, že se lesem nese ozvěna? Díky uzavřenému plášti, který obklopuje všechny města. Každý vyšší hlas, zvuk, tón se šíří stovky metrů bez zábran a není místo, kde by tomu tak nebylo. Jedině za hranicemi. Možná jste to zažili, moci svobodně vykřiknou, aby se váš hlas nerozvibroval na tisíce částeček, mluvit, aniž byste měli před ústy imaginární megafon. Pochybuju, že jste to zažili. To byste museli být mrtví.
Dívka v ohni se zachvěla. Všichni na ni upírali oči plné strachu a zoufalství. Jiné emoce v tomto světě neexistovaly. Nebyla to obyčejná dívka. Ale nebyla ani mrtvá, což bylo teď to hlavní.
Vystoupila jednou nohou z ohně. Všem se zatajil dech. Kolem bosého lýtka se jí obtáčel žhavý plamen. Nekřičela bolestí, nepopálila se. Oheň nebyl její nepřítel, byl její součástí. Konečky vlasů jí hořely, tváře měla rudé. Bylo to něco neuvěřitelného. Nikdo se nedokázal pohnout a odolat tomu pohledu. A to byl jejich konec.
V očích se jí mihl žár, z pusy jí vyšlehl velký plamen a zapálil suchou trávu. Nastalo peklo. Všichni se snažili dostat pryč, co nejdál od ní, od ohně a už je nezajímalo, že ona je to, pro co přišli. Mezi lovci byly i malé děti, které nebyly dost rychlé, a oheň je pohltil. Vřeštění plápolajících a pach spáleného masa byl mnohem intenzivnější než mlha.
Dívka s vlasy rudými jako oheň se dala na útěk směrem k lesu, kde pomalu mizela v husté mlze. Na místě už zbyly jen spálená těla, popel a plamínky dohasínajícího ohně. Všichni se dali na útěk. I vy byste se dali na útěk. A na to byste nemuseli být mrtví.