Udery srdcí,co nejsou pod maskou
Nikdo neví jak, radši nijak,všichni marní,
pro vlastní pohodu dál v maskách,jako na maškarní,
v roli němých svědků přihlídnou a projedou,
když neví kam,co budou dělat až tam dojdou.
Bez povšimnutí zmizí jako starý pásky,
zjistí,že už dávno nejsou ti,co tahaj za provázky,
kolem sebe neproniknutelný stěny,
který už dávno ztvrdly a nejdou dělat změny.
Uprostřed všeho dění,přesto nikdo,
nebo nikde nic,ale já někdo,
tak oči bez jisker a svoboda jen sen,
srdce bije,ale neni slyšet ven.
Každej večer vycházim s tou dámou,
někam ven,když se světla lámou,
ůkrytem příšeří a v ruce hřeje tma
a nikdo kolem nemluví,jen když se někdo ptá.
Pohledy klopí,před pravdou známou,
šeptám do větví a do tmy sáhnou,
zhasněte světle ať můžou plout
,ůdery srdcí,co nejsou pod maskou.